KO*PR – Strážci ocelové vůle
Tam, kde hřmí a duní zem,
kde se ocel střetá s snem,
tam jsme my – klan staré slávy,
KO*PR – hněv, co bourá davy.
Bez řečí, jen s pohledem chladným,
vstupujem do bitev s úsměvem klamným.
Přes lesy, louky, po zlomeném mostě,
přijíždí spravedlnost v pásové pomstě.
V prachu cest a v dýmu z děl,
jede klan, co mnohé směl.
Na věži znak a v očích vzdor,
už víš, kdo přijel – je to KO*PR!
Z pásů drnčí pevná zem,
každý z nás je štítem všem.
Nepřítel se tiše ptá:
„Kde se vzal? A proč se báť?“
My nejsme stín, jsme kov a dým,
KO*PR kráčí – nezastavím!